Dne 10. 7. 1999 zemřel v nedožitých 66 letech dr. István Túri, nejznámější mistr a učitel zeleninářství v krytých prostorách.
Narodil se 7. 12. 1933 v Ceglédu. Základní a střední školu absolvoval rovněž v Ceglédu, v roce 1952 maturoval na gymnáziu Kossuth Lajos Gimnázium. V roce 1957 získal diplom na Vyšší zahradnické a vinařské škole, od roku 1958 prošel na Vyšší zahradnické a vinařské škole a poté na Zahradnické univerzitě povinnou kariérní hierarchií od vědeckého asistentství až po hodnost docenta. Z vlastní vůle požádal v roce 1993, v šedesáti letech, o odchod do důchodu.
Od svého založení (1990) byl výzkumným ředitelem společnosti PRODUKT Kutató, Fejlesztő, Termelő Kft., až do své smrti byl duchovním vedoucím šlechtění paprikových odrůd a produkce osiv šlechtěných hybridů.
Svoji vědeckou činnost zahájil pod vedením profesora Andráse Somose. Na základě disertace o zmapování a analýze zeleninářské oblasti Nagykőrös, kterou napsal v roce 1962, získal titul doktora univerzity.
Jeho prvním výzkumným úkolem bylo zkoumání možností pěstování zeleniny na chudých písčitých půdách bez použití organických hnojiv. Z technických otázek jsou s jeho jménem spojeny: využití plastických hmot v zahradnictví, vývoj nosných konstrukcí různých zařízení, vypracování topných systémů, vytvoření různých typů větracích a závlahových metod, vypracování několika variant dvojitého krytí, navrhování typů farem s vytápěním a bez vytápění a v neposlední řadě také metoda vodní clony.
Spolupracovníky vyvinul způsoby využití nevytápěných zařízení s jejich přesouváním i bez něj, jedno- a dvoufázové využití vytápěných zařízení a zkoumal možnosti podzimního a zimního pěstování v krytých prostorech. Trvalou hodnotu vytvořil rovněž zapojením nových odrůd a odrůdových typů do pěstování a zaváděním nových pěstitelských technologií.
Vezmeme-li v úvahu i dostupné finanční prostředky, byl bezpochyby až do dnešních dnů nejúspěšnějším maďarským šlechtitelem papriky. Důkazem je nejen počet (21) registrovaných a přihlášených odrůd a hybridů, ale i jejich užitná hodnota. I u nás dosud nejoblíbenější bílá papriková odrůda pro rychlení (HRF F1) potvrzuje mimořádný cit, s nímž postupoval při plánování jednotlivých křížení a výběru rodičovských linií. Kromě toho byly pod jeho vedením mimo jiné vyšlechtěny odrůdy Hó F1, Pritavit F1, Kaméleon F1, Velence F1, Titán F1, jakož i kandidátské odrůdy Bajnok F1 a Kápia F1. Významný je i šlechtitelský základní materiál, který se svými spolupracovníky shromáždil a který může být zárukou pokračování jeho životního díla. Pod jeho vedením byl vypracován zvláštní způsob produkce hybridního osiva, který byl rovněž chráněn patentovou ochranou a stal se základem fungování odvětví produkce hybridního osiva.
Mnohostrannost dr. Istvána Túrího nejvíce zdůraznily jeho výzkumy v oblasti biologických typů. Zavedl pojem pomalého, středního a rychlého růstového typu, definoval podmínky jejich vzniku a také možnosti jejich změny. Velmi brzy dokázal rozpoznat změny, k nimž dochází ve vývoji rostlin. Navrhované technologické úpravy jej ve většině případů potvrdily. Pan docent Túri vyučoval vysokoškolské studenty i prakticky činné zahradníky, jeho přednášky byly většinou velmi názorné, protkány humorem a mimořádně působivé.
Také organizace synchronního odborného poradenství je spojena s jeho jménem, už na konci 60. a na začátku 70. let pořádal v Soroksáru kurzy. Na Zahradnické univerzitě zorganizoval několik výstav. Z významnějších jmenujme výstavy spojené s poradenskými setkáními o pěstování papriky, melounů a okurek. Burzu osiv, kterou si vysnil, pořádáme od roku 1981 každoročně k plné spokojenosti pěstitelů zeleniny a firem obchodujících s osivy.
Jeho odborné publicistické činnosti byla vlastní snaha o srozumitelnost, popis a předávání praktických postupů. Uveřejnil více než sto popularizačních článků, převážně v časopise Kertészet és Szőlészet. Oblíbené jsou i jeho knihy věnované pěstování ve fóliovnících. Kniha Kertészet fólia alatt (spoluautor Béla Fodor) byla první zemědělskou odbornou publikací, z níž se prodalo více než sto tisíc výtisků. Za ni a za svoji práci byl oceněn Cenou za vysokou úroveň. Na tu i na Řád práce, který obdržel za svou činnost, byl vždy hrdý.
V posledních 10–15 letech se v jeho textech objevoval i filosofický tón. Příkladem jsou knihy Növényalkat (možnost a hranice zvyšování výnosu) a Az élet korlátai (shrnuje lidské souvislosti biologie tělesné konstituce). Začal psát i knihu, která se vydávala na cesty do duchovní říše, do světa bohů. Mnoho o ní mluvil, velmi si přál ji dokončit, ale už se mu to nepodařilo. Když se ho nejčastěji ptali na jeho vědecké dílo a publikační činnost, často odpovídal: „Počet knih, nových odrůd, patentů, vyznamenání ani vědeckých hodností nepodceňuji, ale nepovažuji je za nejdůležitější, proto se čísly nezabývám. V oboru považuji z uvedeného i mimo to za důležitou jen tu činnost, která posouvá zahradnictví kupředu.“
Při své organizační práci potřeboval vytrvalost, někdy až urputnou tvrdohlavost, jinak by nedokázal vytvořit experimentální plochu Katedry zeleninářství. V pokusném závodě v Soroksáru dodnes mnohé budovy, stavby a fóliové objekty svědčí o jeho neutuchající organizační činnosti, hledání novinek a bohaté zásobě nápadů.
Hodně se věnoval i svým někdejším početným podřízeným. Pro kvalitní práci považoval za důležitých několik požadavků: vysvětlit, nechat si zapsat, zpětně se dotázat, udělat, zkontrolovat. Neměl rád nedbalost, lhostejnost a lenost, uznával schopnost bojovat, cílevědomou, hodnotu vytvářející práci. Oceňoval a vážil si i těch spolupracovníků a kolegů, kteří dokázali rozpoznat novinky a podporovali je, i když si jich sami nevšimli jako první.
Často říkával, že kdyby se mu dostala do rukou všemocná kouzelná hůlka, učinil by alespoň tři věci: na týden by zrušil pěstební zařízení s plastovým krytem, aby tak ukázal jejich významnou roli v každodenních zeleninových a ovocných salátech i ve využívání okrasných rostlin; předvedl by možnosti, které jsme v souvislosti s uzavřenými prostory dosud nevyužili; „a nemoc mistrovsky formulované prázdnoty z rozumných slov a vět bych nezastavil na týden, ale navždy“ – říkával.
Chyby a omyly, jako každý, měl i on. V takových chvílích říkal: „Nikdo z nás není anděl.“ Tyto menší či větší uklouznutí a omyly promíjel i svým spolupracovníkům, pokud v nich neodhalil zlou vůli nebo úmysl.
Při odchodu do důchodu nepořádal bankety ani oslavy, několika slovy se rozloučil a možná jeho poslední větou bylo: „Rád bych ještě dlouho sloužil věci zahradnictví!“
Bohužel se mu toto přání nemohlo zcela splnit. Nadále v nás žije už jen ve svých odrůdách, textech a duchovním odkazu.
János Gyúrós